Školní poezie

10. dubna 2015 v 22:02 | Terez |  Moje literární pokusy
Po dlouhé době se ozývám a přináším školní poezii - počkat, o co jde? O zábavu během nudné hodiny, o vyjádření kreativity, o nečekané zvraty, o pár veršů…

Totiž, když máme obzvlášť nudnou hodinu, nebo alespoň máme čas na nenápadné sabotování naší práce, píšeme se spolužačkou básně! Je to zábavné a výsledky jsou mnohdy zajímavé.

Jedna začne veršem, další osoba napíše druhý verš, který se rýmuje s prvním, poté začne nanovo se třetím, na který se bude rýmovat čtvrtý verš, jenž napíše zase první osoba, a tak dál, a tak dál…

Takže pokud se budete nudit v hodině, víte, co můžete vyzkoušet :)! Přikládám jeden z našich výtvorů (text kurzívou jsem psala je, ten normální zase spolužačka, odpusťte nám prosím jakékoliv nesrovnalosti, přeci jen to píšeme ve dvou a pouze pro radost).

UPROSTŘED LÉTA

V dálce se ozve kvílení sirén
Když zrovna svačím své dýňové pyré
Vyhlédnu z okna a pomalu vstanu
A v příští vteřině se sochou stanu
Výjev tak zvláštní nedovedu chápat
Však náhle se v mé hlavě objeví nápad
Prudce se nadechnu a běžím ven
Co ta má znamenat? Je to snad sen?
 

"Vypravování - Africká dobrodružství"

12. listopadu 2014 v 19:53 | Terez (dříve Natally zlatíčka ;)) |  Moje literární pokusy
Jak možná někteří víte, momentálně chodím na střední školu (gymnázium) a měli jsme za úkol napsat vypravování. Na výběr bylo ze tří témat a já nevěděla, pro které se rozhodnout, nakonec jsem vybrala to, ke kterému mě něco napadlo jako první a - vážně jsem nebyla pod vlivem nějaké drogy nebo podobně (leda pod vlivem toho, že po dlouhé době neco zase píšu :D), když jsem to psala a vymýšlela :D Podmínkou bylo: styl - vypravování; délka - minimálně 250 slov (ve skutečnosti mi většinou dělalo problém napsat něco krátkého, vždycky jsem ve škole musela mačkat písmenka, abych nepřesáhla zadané stránky - no ne vždy se mi to povedlo :D); téma - Africká dobrodružství (potom byla ještě dvě další témata) a muselo to navazovat na text, který zvýrazním tučně.
Co k tomu ještě říct, možná to, že by mě takové téma asi nikdy samotnou nenapadlo, ale když už jsem si ho vybrala, snažila jsem se to nějak zpracovat a vzniklo to, co vzniklo :D. Tak přeji příjemné čtení :D

(\__/)
(^o^)/")
( ("')("')

Prodírali jsme se hustou džunglí. Nad našimi hlavami se ozvaly zvuky. Byla to opice v korunách stromů. Než jsem ji ale stačil vyfotit, byla už jinde. Létala vzduchem z větve na větev jakoby nic. Když se zastavila, měl jsem pocit, že mi chce něco sdělit. Pak se zašklebila a zmizela. Vtom jsem si uvědomil, že jsem tam sám. Stáhlo se mi hrdlo, zoufale jsem se rozhlížel kolem sebe, ale po naší skupině ani památky. Byl jsem tam jen já, můj foťák a prales. Nade mnou se z výšky ozýval zpěv ptáků, větve nenápadně skřípaly pod končetinami zvířat a stromy naléhavě šuměly, jako by mi, stejně jako ta opice před chvílí, chtěly něco říct. Napnul jsem uši a poslouchal jejich tichý šepot.
Moje srdce, které se před chvílí zběsile rozbušilo, se začalo vracet do svého obvyklého tempa, protože jsem si uvědomil, že se není čeho bát, že džungle je jako staré a obrovské nepochopené zvíře, ale když mu budu pozorně naslouchat, když se budu snažit mu porozumět, když ho budu vnímat všemi smysly, ne jenom těmi pěti základními, o kterých lidé mluví, ale i těmi, co jsou schované někde hluboko ve mně a stejně tak v každém jiném člověku, to úžasné zvíře to vycítí a dovolí mi vidět jeho nitro, pohlédnout na jeho plnou krásu.
Ohromeně jsem se rozhlížel kolem sebe. Ze země rostla zelená tráva, nízké keře i stromy, vysoké až desítky metrů. Někde poblíž zurčel pramínek malé říčky a spolu s šuměním slabého větru a zvukem listů splýval do kakofonie zvuků, znějících jako hudba. A všude kolem mě byla zvířata, brouci pochodující mi u nohou, opice houpající se ve větvích, šelmy číhající na svoji kořist i jejich oběti, utíkající či schovávající se v korunách stromů i mezi listy, plazící se hadi, zpívající ptáci a vážky a motýli poletující vzduchem, který voněl vlhkostí a životem, jeho rozmanitostí a radostí z něj, a který jsme všichni společně dýchali, vzduchem, který nás obepínal a spojoval dohromady. Schoval jsem svůj foťák do tašky přes rameno, protože jeho fotky byly jen pouhou náhražkou toho, co jsem doopravdy viděl, cítil a prožíval.
"Já tě znám," zaslechl jsem slova pralesa letící na větru. "Já ti rozumím. A ty rozumíš mně. Ty sem patříš," šeptaly mušky ve vzduchu. "Zůstaň se mnou. Zůstaň tady," dožadovala se voda z říčky. "Budeme spolu a šťastní. Už navždycky," prozrazoval šum listů.
"Ale… ale co moji přátelé? Co moje rodina? Co můj starý domov? Vždyť jsem tak daleko. A co všechno to moderní vybavení?" namítl jsem nepřesvědčivě a sám svým argumentům nedůvěřoval.
"Možná jsi to dříve chtěl, ale to není to, co tě doopravdy učiní šťastným, nemyslíš? K čemu je ti moderní vybavení? K čemu potřebuješ například takový foťák?" tázaly se hlasy opic.
"Nepotřebuju," odpověděl jsem, protože mi bylo jasné, že džungle má pravdu, že ji vždy měla, jen jí lidé neuměli naslouchat, a že ji bude mít už navždycky.
"Tak vidíš. Ty rozumíš mé prastaré písni a já rozumím tvé zářící duši. Zůstaň se mnou. Zůstaň tady. Budeme spolu a šťastní. Už navždycky, Tadeáši, slib mi to," oslovil mě jménem něžný zpěv ptáků v korunách stromů a naléhal na mě.
"Tak dobře. Ty mě znáš a já znám tebe. Budeme spolu a šťastní, už navždycky," slíbil jsem a usmál se. Všiml jsem si, že už se začalo pomalu stmívat a najednou jsem si uvědomil, že jsem velice unavený. Přešel jsem k vysokému stromu, položil dlaň na jeho drsnou kůru, na chvíli zavřel oči, zhluboka vdechoval voňavý vzduch a cítil naprostý klid a také jakési nové, hluboké štěstí. Poté jsem položil tašku na zem, sedl si na ni a zády a hlavou se opřel o mohutný kmen. Naslouchal jsem prastaré písni pralesa a usnul jsem.

"… neví přesně, mohlo by to být každou chvílí, ale třeba až za hodinu," ozval se někde poblíž známý hlas, "Budeme muset počkat. Mohl bys mi prosím donést vodu? A když tak i pro Táďu, jo? Dík."
"Ach jo, to tam nemůžeš zajít sama?" řekl jiný hlas a na pár vteřin se odmlčel, "No tak dobře, ale nezvykej si." Poté jsem zaslechl zvuk chůze, jak se osoba vzdálila. Otevřel jsem oči. Oslepilo mě světlo a v hlavě mě nesouhlasně rozbolelo.
"Tade? Tadeáši?" zjevil se nade mnou ženský obličej, byla to moje kamarádka Kateřina a jí také patřil hlas, který jsem uslyšel jako první. "Jsi v pohodě? Jak ti je?"
"Echrm," zamrmlal jsem a pokusil se posadit, ale zatočila se mi hlava.
"Jen zůstaň ležet. A měl by ses napít, poslala jsem Radka pro vodu, za chvíli tu bude."
Rozhlédl jsem se kolem. Ležel jsem v jednom z drobných obydlí afrických domorodců, ale nevzpomínal jsem si, jak jsem se sem dostal.
"Co se stalo? Co tady dělám?" zeptal jsem se zmateně.
"Donesli jsme tě sem s Radkem a Markem. Našli jsme tě spát opřeného o strom v pralese. Nebyl jsi nějak daleko, ale pěkně jsi nás vyděsil."
"Cože? Co jsem tam dělal?"
"Spal," zasmála se Katka. "Víš, jak jsme se chtěli zúčastnit toho rituálu domorodců? Asi sis dal větší množství té rostliny, kterou k tomu používají a ona účinkovala jako droga a ty ses zatoulal do pralesa a nevím, co jsi dělal, ale usnul jsi tam u jednoho stromu," vysvětlovala.
"Vážně? Počkat -," vzpomněl jsem si, "vždyť jste tam byli taky. A byla tam taky ta opice a potom jste tam už nebyli a -,"
"No vždyť to říkám," skočila mi kamarádka do řeči. "Byla to droga, měla halucinogenní účinky. Ve skutečnosti jsme tam nebyli. Uf, jsem vážně ráda, že ses nezatoulal někam dál a že jsme tě našli. Máš obrovské štěstí, víš to? Mohlo být po tobě. Džungle je nebezpečná, obzvlášť když jsi sám a ještě k tomu v noci, vždyť víš, že…" její slova se vytratily do ticha, když si všimla mého otráveného výrazu. "No jo, a co jsi tam vlastně dělal, nevzpomínáš si?"
Zamyslel jsem se a rozesmál se. "No, rozhodně budu mít k vyprávění jedno zajímavé africké dobrodružství."

Jak to je

30. října 2014 v 21:15 | Terez |  Blog
Nezačíná to už být trochu ohrané? Že vždycky pozastavím blog a pak se vrátím a je to pořád O. Tom. Samém? Ehm, takže…

Jsem zpět? Znovu Jo…

A trochu mi to trvalo :D.

Jde o to, že… jsem sice zpět, ale bude to trošku jinak, než před tím, vlastně se to nejvíce změní ohledně affs, jestli teda ještě nějaké budu mít :D. Protože si sice chci nechat spřátelené blogy, ale vykašlat se na ty pravidla (jojo, předělám ten článek) říkající, že mám já i oni obíhat dvakrát týdenně, či kolikrát.


Prostě to bude takhle, jestli máte rádi můj blog, občas sem zavítejte a něco okomentujte, ale nebudu vás do ničeho nutit, tak alespoň jednou za měsíc by to bylo milé, ale jestli máte moc práce, nemáte čas, nebo vás nic neosloví, chápu to :). Já budu dělat totéž. Tak mi prosím dejte vědět, co si o tom myslíte, jestli se vám to zamlouvá, nebo nelíbí (v takovém případě si mě asi smažte z affs, pokud mě tam ještě vůbec máte, protože já vám nemůžu zaručit nějaké pravidelné obíhání, mám teď opravdu hodně věcí do školy…) a jestli máte teda o mě pořád zájem :D.

A ještě jedna větší změna, moje přezdívka je sice Natally, ale ve stutečnosti se jmenuji Tereza, takže má přezdívka se změní na Terez (napadá vás něco jiného, lepšího? :D)

Co se týče článků, až něco přidám, tak to přidám, ale nebudu to nějak časově plánovat, protože by to nemuselo vyjít.


Tak se mějte hezky a těším se na vás :).

(zdroj obrázku TADY)

 


Prázdninová aktivita

29. června 2014 v 20:48 | Natally |  Ostatní
Juchuchů, jsou tady prázdniny a mě chytá přehnaný optimismus!
HEART IT | via Tumblr
Ale jak už možná víte, o prázdninách kašlu nemám čas na blog ještě víc, než obvykle. A doufám, že to chápete... sice není škola, ale je spousta zajímavých akcí a spousta volného času, který třeba nějak využít (a já bývám línější, než obvykle).
Takže prosím počítejte s tím, že články nebudou zrovna často a AFFS asi nebudu stíhat obíhat dvakrát týdenně (už tento týden mi to nevyšlo, byla spousta akcí a tak...). Pokusím se alespoň jednou týdenně, ale když pojedu někam, kde není internet, těžko se mi to podaří, tak snad to pochopíte. AFFS vy také nemusíte obíhát, tak dva komentáře během prázdnin by mě sice potěšily, ale kdo ví, zda se bude vůbec co dát komentovat a já vás do ničeho nenutím, jen doufám, že to pochopíte ;).
Tak přeju skvělé prázdniny, užijte si je na 100%!

Project about half-minute horrors 1

22. června 2014 v 18:22 | Natally |  Projekty, challenge
Ano, vidíte dobře! Účastním se tohoto skvělého projektu, který vymyslela Ewiline. Jde o to napsat velice krátký horor na určité téma (je to tak trochu jako v té knize Půlminutové horory, kterou jsem sice nečetla celou, ale znám ji. No je pravda, že ty horory jsou spíše k pobavení, něž k vyděšení :D. Stejně tak můj první horor do tohoto projektu - fakt to berte s nadsázkou :D). Můžete si vybrat z třiceti témat (můžete vlastně napsat horor na každé téma, ale to se mně asi nepodaří), já si vybrala hned to první, protože mě osvětlila náhlá inspirace. Je to téma CHŮVA.
A ještě k tomu mému konkrétnímu hororu, není to moc hororové, a samozřejmě by se to dalo mnohem rozvést a udělat z toho vážně horor, ale toto je pouze "půlminutový" horor, tak snad vás to alespoň trochu pobaví, když ne, co se dá dělat? :D


TÉMA: Chůva
NÁZEV: Nemá ráda děti

NEMÁ RÁDA DĚTI

Lucie nemá ráda děti.
Nemá je ráda už asi od šesté třídy, kdy si uvědomila, že ji doopravdy děsí - čím jsou děti mladší, tím je to horší. Svěřila se se svým strachem doma, ale řekli jí, že je to hloupé, že se není čeho bát, že ji to přejde a jednoho dne bude mít vlastní děti a už si na nějaký strach nevzpomene. Nevěřila jim.
Čas plynul a Luciin vztah k dětem se nezlepšil, potom však nastal červen, poslední měsíc prvního ročníku na střední, a jí se naskytla úžasná příležitost jet o prázdninách s pár lidmi ze školy do Francie. Rodiče řekli, že jí výlet povolí a zaplatí, pokud sama přispěje nějakou částkou. A dokonce jí našli brigádu - hlídání čtyřleté Vendulky, dcerky rodinných přátel, co bydlí o dvě ulice dál v nově postavených řadových domech. Lucie tuto možnost zděšeně odmítla, ale její matce se to zalíbilo natolik, že prohlásila, že pokud dcera nezkusí být chůvou, nebude žádná Francie. Dokonce řekla, že tato brigáda Lucii pomůže zbavit se jejího strachu. Ta pořád váhala, ale podívat se do Francie chtěla už hodně dlouho a nakonec se rozhodla, že to hlídání dětí opravdu zkusí, doufala, že bude stačit jen jeden den a rodiče potom na svém požadavku poleví, přeci jenom věděla, že spíše než o finance, jim jde o princip. V pondělí vyšla z domu odhodlaná stát se na chvíli dobrou chůvou.

A tak teď Lucie leží na podlaze v obýváku nově postaveného řadového domku a matně si vzpomíná, jak se ocitla na zemi. Uslyší krůčky a spatří, jak se u její hlavy objeví Vendulka. Má blonďaté vlásky zatočené do kudrlinek, veliké bledě modré oči a ďolíčky ve tvářích. Lidé o ní říkají, že vypadá jako andílek.
"Echm?" zachroptí zmateně Lucie. Děvčátko si klekne k ní a pohladí ji po tváři. Odhrne jí vlasy ze zpoceného krku a obličeje.
"Neboj," řekne dětským hláskem.
"Vendulko?" Rozbuší se jí srdce, nejradši by vstala z podlahy a utekla domů, ale strachem se najednou nemůže ani pohnout.
"Pšššt," zašeptá děvčátko a poté se zeširoka usměje. Od zoubků se jí odrazí světlo a už nevypadá jako andílek. Spíš jako ďábel.
"Vendulko!" vydechne Lucie, náhle však Vendulka roztáhne rty ještě víc, vysokým hláskem se zasměje a zakousne se své chůvě do krku, přes kůži a krev až do masa.

Reading books TAG 2/2

18. června 2014 v 22:18 | Natally |  Projekty, challenge
Dnes pro vás mám druhou část tagu o čtení knih (minule jsem to nemohla dát celé, protože blog mi to nepovolil - nechápu, proč, počet znaků jsme nepřekročila), který vymyslela Ilon-ká**.

15, Píšeš recenze na knihy, které jsi přečetla?
Ještě jsem recenzi nepsala, občas napíšu nějaký komentář na databázi knih. Ale zamlouvá se mi poskytování výtisků knih, když pak člověk napíše recenzi. Kdybych měla více času a četla ještě víc, asi bych to taky zkusila, no uvidím. Taky bych musela sebrat odvahu a nějak kontaktovat to vydavatelství.

16, Zaznamenáváš si knihy, které si dočetla, které se ti líbily, nebo po kterých už nikdy nesáhneš?
Ne, ale mám seznam těch, které mám doma (jej, měla bych ho zase aktualizovat :D). Ale jednou za čas na databazeknih.cz zaznamenám, co jsem četla.

17, Kolik přečteš knih za měsíc?
Ehm. Ehm, ehm, ehm… už nečtu tak rychle, jako kdysi. Nebo spíš tak často :D. Záleží taky na tom, jestli ten měsíc mám čas a jak moc jsem líná.

18, Považuje tě tvoje okolí za velkého knihomola? Jestli ano, vadí ti to?
Řekla bych, že považuje, i já se považuji za knihomola, ačkoliv nečtu až tak často, jako někteří :D. Knížky ale zbožňuju. A nevadí mi to, vždyť je to čest!
(VÍCE V CELÉM ČLÁNKU)

Reading books TAG 1/2

12. června 2014 v 20:15 | Natally |  Projekty, challenge
Ilon-ká** vymyslela čtecí TAG, který je podle mě opravdu skvělý a já mu neodolala a musela se ho taky zúčastnit :)

BOHUŽEL MI HO BLOG.CZ NEDOVOLÍ CELÝ ZVEŘEJNIT (což nechápu, protože jsem nepřekročila maximální počet zanků -_-), TAKŽE DRUHOU POLOVINU PŘIDÁM PŘÍŠTĚ :)

1, Kdy jsi začala číst?
Když jsem byla malá, mamka mi občas četla pohádky, ale často je i vymýšlela, což jsem měla ještě radši. A já jsem začala číst asi… někdy v šesté třídě? Samozřejmě jsem četla i dřív, ale potom jsem do ruky vzala dívčí knihu a propadla čtení nadobro :D

2, Čte i tvoje rodina, nebo jsi černá čtecí ovce rodiny?
Donedávna jsem četla (nejvíc) já, ale potom jsem mamce půjčila moji nejoblíbenější knihu a donutila ji ji přečíst, takže taky propadla čtení příběhů (nějaké ty "odborné" a podobné věci četla). Mladší sestra sice taky čte, ale ne tolik (čekám, jestli taky někdy popadne knížku pro dívky a dopadne jako já :D) a taťka moc času nemá, ale čte nějaké ty odbornější věci. A taky scénáře, protože kreslí komiksy :).

3, Jaký knihy nejraději čteš? (encyklopedie, poezie, próza,…)
Ehm, prózu, to se dalo čekat :D. Ale mám i ráda poezii, jen ji nečtu tak často, ráda se totiž ponořím do nějakého příběhu. Ale nějaké to drama od Shakespeara a podobně jednou za čas? Proč ne?

4, Jaký žánr preferuješ a nejradši se k němu vracíš?
Jak už mi někdo nedávno říkal, v poslední době je těžké určit, že něco je konkrétně tohle a něco zas tamto. Ale mám ráda dystopie, fantasy, scifi, dívčí romány a případně i trošku od hororu - však ono to většinou bývá pěkně nakombinované.
(VÍCE V CELÉM ČLÁNKU)


Say My Name & Cry Me A River

6. června 2014 v 22:34 | Natally |  Hudba
Dnes pro vás mám tip na písničku - vlastně tři písničky :D.

Moje nejoblíbenější skupina The Neighbourhood má jednu písničku s názvem Say My name / Cry Me A River. Donedávna jsem ani nevěděla, že to vlastně není jejich písnička, ale když jedna holka ve škole měla prezentaci o Beyoncé a pustila nám písničku Say My Name, došlo mi, že jsem trošku spletla a že moje oblíbená skupina tuto písničku jen přezpívala. Pak jsem trochu pátrala a zjistila, že ji nejenom přezpívala, ale smixovala ji s další písničkou (tehdy mi došlo, proč je tam i to "Cry Me A River" :D) od Justina Timberlakea.
Takže pro vás mám tipy vlastně na tři písničky!:




Mně osobně se asi nejvíc líbí konečný mix, protože tu skupinu vážně zbožňuju (mimochodem, vážně vám ji doporučuji, ale je to někdy spíš melancholická hudba - já ji však žeru :3). Ale na druhou stranu, všechny tři písničky jsou jinak pojaty a každá má svůj osobitý styl, takže si zaslouží palec nahoru :).

  • Jaká písnička se vám líbí nejvíce?
  • Znali jste je už předtím?

V Praze je blaze

2. června 2014 v 20:25 | Natally |  Deníček

Zbožňuju Prahu.


V pátek 30. 5. jsem jela s dalšími lidmi ze školy do Prahy a tam jsme se setkali s jednou německou školou, se kterou si někteří naši žáci dopisují. Já teda německy neumím, ale když jsem s nimi musela mluvit (když jsem s nimi například byla ve skupince a museli jsme chodit po Praze a plnit různé úkoly - mimochodem, nevím, proč se říká, že ženy neumí číst v mapách, když já jsem to s mapou nějak zvládla :D) tak jsem se nějak dorozuměla anglicky. Domů jsme se vrátili až večer v neděli a musím říct, že výlet byl úžasný!
(více v celém článku)


Rušný týden

29. května 2014 v 21:01 | Natally |  Deníček
Tento článek píšu jen v rychlosti a bude s největší pravděpodobností (čili asi na 100%) jediným článkem za tento týden. Chtěla bych se omluvit, že jsem tento týden nebyla vůbec aktivní a taky ani nebudu. Ale od pondělí až do dnes jsem každý den trávila několik hodin na počítači nad prezentacemi nebo referáty (nebo obojím) do školy, a ačkoliv jsem moc chtěla udělat i něco jiného, například napsat článek na blog - zúčastnit se Ilončiny challenge o barvách a knížkách, s prací jsem skončila tak pozdě, že se na to nenašel čas (a to už jsem si článek načala někdy minulý týden - ovšem ani tehdy nebyl čas a tak mám jen pár řádků).
Je sice teprve střed týdne, ale zítra ráno jedu do Prahy (nějaký školní výlet, kde se potkáme s lidmi z Německa, se kterými si ti, co se učí němčinu, píšou - já teda německy neumím ani ň, ale byla volná místa a já to beru jako výlet) a vracím se až v neděli večer a to už se na počítač nedostanu (taky proto jsem měla tolik toho do školy, protože tři dny z týdne bych to stejně nemohla dělat).
Opravdu doufám, že to alespoň trochu chápete a omluvíte mě :)

Kam dál