Propast 1 (2.část)

7. června 2012 v 16:06 | Natally |  Moje literární pokusy
Ahojky, mám druhý díl první kapitoly Propasti, jak jste si přály.
Kdo nečetl ten první, tak tady, navazuje to na sebe a pro pochopení tohodle, je lepší přečíst si první část.
Doufám, že se obojí bude líbit.


A potom jsem se jí poprvé, od té do doby kdy seběhla ze schodů, podívala do očí. Její oči byly
naprosto šílené. Zmocnil se mě strach, protože jsem si uvědomila o co jde.
Patrik.
Ten krásný chlapec se kterým jsem kdysi chodila, to on! On jí očaroval. Měla jsem ho opravdu moc ráda, jenomže se to prostě muselo pokazit, ten blonďák s krásnýma zelenýma očima mi prostě nemohl patřit. Věděla jsem že se k němu prostě nehodím, byl to něco jako čaroděj, měl krev čaroděje. Byl krásný a mocný a také nějakým způsobem zakázaný, jenomže moje srdce mě k němu táhlo. Jenže!
Jednou když jsem byla opilá, na jedné party, políbila jsem jiného kluka. Jenom políbila. Nic víc. Potom jsem šla domů.
A druhý den jsem zašla za Patrikem.
"Ahoj," natáhla jsem se na špičky a políbila ho.
Stál nehnutě, jenom mě pozoroval.
"Musíme si promluvit."
A sakra! To není dobrá znamení, pomyslela jsem si.
Šli jsme po shodech do jeho pokoje. Zavřel za námi dveře.
Nervózně jsem se posadila na jeho postel. O čem chce mluvit?
"Je to pravda?" zeptal se chladně. Srdce se mi sevřelo. Tenhle jeho tón se mi vůbec nelíbil.
"Cože?"
"Je to pravda?" zopakoval.
"O čem to mluvíš, Patriku?"
"Tak ty nevíš o čem mluvím?"
"Ne," pípla jsem.
"Tak ty vážně nevíš o čem mluvím, Gabrielo?" Nikdy mi neříkal Gabrielo.
Zavrtěla jsem hlavou. Opravdu jsem nevěděla.
"Ty jedna- " řekl fakticky ošklivé slovo, které označuje holku, co se vyspí s každým.
"A co Daniel? To ti pořád nic neříká?"
Zase jsem zavrtěla hlavou.
"Ten kluk, co ti strčil jazyk až do krku! Ten, cos ho líbala na párty u Anety!"
Panebože! On to zjistil. Ne, ne, ne, ne, ne!
"Ne, ne, ne… Já… Ale…"
Nenechal mě domluvit. Popadl mě za ruku a začal mi nadávat.
Nadával mi a nadával a já jsem brečela a brečela. Nakonec, když se aspoň trochu vyvztekal, mi něco řekl. "Víš co? Já se ti jednou pomstím, jednou když to budeš opravdu nejméně čekat, se ti sladce pomstím. Zaplatíš za ten odporný čin, který si spáchala…" Potom vychrlil další odporné nadávky a zakřičel na mě, ať vypadnu. Ať mu okamžitě zmizím z očí, než mi něco udělá, než mě zabije.
Nějakou dobu, jsem se strašně bála, že přijde a pomstí se mi. Pořád mi v hlavě zněla jeho slova, ostrá a ledová, že se pomstí. Když jsem usínala, místo židle, nebo skříně jsem vždycky viděla jeho, jak se plíží aby mi ublížil a když jsem potom usnula, měla jsem hrozné noční můry. Ráno jsem se ale budila živá, takže jsem začala doufat že na mě zapomněl a nakonec jsem zapomněla já.
A vtom něco přerušilo moje myšlenky: "Sáro!" vyjekla jsem protože se jí roztáhly zorničky a přerývaně se nadechla. Najednou se prostě skácela k zemi,ale naštěstí jsem ji zachytila a položila na postel. "Sáro, Sáro! Co je s tebou? Prober se prosím Sárinko! Prosím! Slyšíš mě?" pleskala jsem ji po tváři. Měla bych zavolat doktora? Ale co když je pod vlivem nějakého kouzla? Doktor by si asi nejspíš myslel že je blázen a kdybych řekla něco o Patrikovi, poslal by do blázince i mě. Co mám proboha dělat?
"Sáro!" zatřepala jsem s ní. Nic.
"Sáro!" zase nic.
"Sáro! Moc tě prosím prober se! Jsi živá, že ano?" Pulz jsem jí nahmatala, ale byla taková podivně studená a pleť měla nazelenalou. V duchu jsem prosila o pomoc. Proboha pomoc. "Sáro!" zhroutila jsem se vedle postele.
Vtom se Sára hlasitě nadechla a otevřela oči. Už mi nepřipadaly tak šílené, ale ona pořád vypadala podivně.
Zakašlala a zeptala se slabým hlasem, který zněl jako šepot: "Ma-mami? C-co se s-stalo?"
"Sáro! Ty jsi asi omdlela. Pamatuješ si to?"
"Co? Vlastně ne to ne, ale co se vlastně stalo?"
"Sáro pamatuješ si, že hořelo?"
"Oheň" hlesla a vykulila oči hrůzou.
"Pamatuješ," zděšeně jsem konstatovala.
"Ne, mě… no se to zdálo. Nebo vážně hořelo?"
"Co se ti zdálo? Sáro! Posloucháš mě vůbec?" Neposlouchala. Vypadala že se na něco soustředí a oči jí vyděšeně plály.
"Oheň," zašeptala znovu a pokračovala, "Hořelo. Hořel celý les a já a Marek-" v tom se zarazila a zírala na mě provinile.
"Jaký les? A co je s Markem? Chci říct, kdo je to Marek?" zeptala jsem se.
"Promiň," šeptla a ve tváři se jí zase objevil ten napůl oddaný a zasněný a napůl šílený výraz, " Marek je jeden kluk. Mám ho jaksi ráda. A on mě taky. No, spíš ho miluju. A on mě taky. Promiň, chtěla jsem ti to říct dřív, ale jaksi jsem… no, prostě je to můj kluk."
"Pojď se najíst, udělám večeři," řekla jsem a rozhodla se že to vyřešíme při jídle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni

Klik

Komentáře

1 mrs-lajlinaaa mrs-lajlinaaa | Web | 7. června 2012 v 16:45 | Reagovat

Hodně napínavé. Co vlastně se tam stalo? Předchozí díl jsem nečetla, ale je to opravdu dobře napsané. ;)

2 Natally Natally | Web | 7. června 2012 v 16:47 | Reagovat

[1]: ta Sára, to je dcera té co to vyprávý, měla halucinace že hoří, ale nehořelo... a pak to prostě pokračuje tkhle :)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 16. listopadu 2012 v 15:54 | Reagovat

Hezký :D mohla bys napsat další čast??? :D

4 E E | 18. listopadu 2012 v 17:44 | Reagovat

Další :)

5 Roto Roto | Web | 18. února 2013 v 17:24 | Reagovat

Je to úžasný a napínavý příběh. Těším se na pokračování. :-D  :-D

6 BaraCornellia BaraCornellia | Web | 20. února 2013 v 22:59 | Reagovat

No... řekněme, že začátek vypadal slibně, z pokračování mám ale rozpolcené pocity. Kolik Gabi bylo, když s ním chodila? Přijde mi trochu jako pubertačka. Taky mi přijde zvláštní, že ví o jeho krvi - tedy zní mi to skoro až nemístně, nevím... A Patrik je, s prominutím, vážně idiot...
Promiň za negativní kritiku, rozhodně budu číst dál, třeba mi jen nesedla tahle kapitola ;) Znáš to - všechno perfektní, pak se objeví spoustu otázek a ty nevíš, co to má sakra znamenat... A postupem se to vysvětlí a ty zjistíš, že to bylo vlastně promakaný... No uvidíme

7 Hanka Hanka | E-mail | 14. května 2014 v 19:15 | Reagovat

No, je to trochu divný, jestliže s Patrikem chodila Gábina, a teď s ním chodí i Sára, tak by buďto Sára chodila s třicetiletým, anebo Gábina s malým klukem. Anebo Patrik prostě nestárne. Nevím, možná je to tím, že je čaroděj. Ale to že se naštval až tak, to mě teda překvapilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama