Výkřik ve tmě 3 (Zazvonil zvonec...)

30. července 2012 v 12:33 | Natally |  Moje literární pokusy
Dlouho očekávaná 3. a poslední kapitola příběhu s názvem Výkřik ve tmě je tady!
Předchzí kapitoly k přečetní zde:
Komu se to nechce číst, tak napíšu, O ČEM BYLY PŘEDCHOZÍ KAPITOLY: Ta první o tom, že se hlavní hrdinka Vanessa v noci probudila na noční můru, ve které její nevlastní maminka Monika zabila Vanessinu kámošku. Aby se Van uklidnila, začala si tiše broukat a kvůli tomu přeslechla tlumený výkřik z pokoje její mladší sestry Sophie.
Ta druhá zase o tom, že Vanessa chtěla pořádat mejdam pro kámošky. V kapitole také Van uslyší, jak otec s někým telefonuje a říká té osobě zlato a koťe. Bude to zřejmě asi Monica, která jela nakoupit na tu párty/mejdam. Končí to tím, že Monica dojede z nákupu. A že Vanessa netušila, že se ve vzduchu vznáší pach smrti atd... Ono se to fakt těžko popisuje, lepší je asi si to přečíst.
Tak ale dost keců k úvodu, jdeme na příběh!
Klik na celý článek...


"Kam tohle?" zeptala se Vanessa svojí nevlastní matky Monicy a vytáhla z nákupní tašky tvaroh v plastovém kelímku.
"Do ledničky broučku," odpověděla a usmála se.
"Monico, mohla bys sem jít na chvíli, prosím?" ozval se z obýváku hlas Vaniného otce.
"Jasně miláčku," zavolala na zpátek, uklidila balík soli do skříňky a odešla z kuchyně.
Van si řekla, že nákup vyloží sama, když taťka něco potřebuje vyřešit s Monicou a aby se při tom nenudila, pustila si rádio. Hráli její nejoblíbenější písničku Grenade od Bruna Marse a tak si dívka začala hlasitě zpívat s ní.
"I'd catch a grenade for ya
Throw my hand on a blade for ya
I'd jump in front of a train for ya
You know I'd do anything for ya
Oooh, oh
I would go through all this pain,
Take a bullet straight through my brain,
Yes, I would die for you baby
But you won't do the same... "
Písnička zkončila a Van už měla skoro vyložený celý nákup. Hrála ale další pěkná písnička, a tak si dala jogurt, aby mohla poslouchat a bublavě spívat spolu s rádiem (bublavě proto, protože s jogurtem v puse to nejde nejlíp). Potom uklidila kelímek, umyla lžičku a odešla do obýváku. V tom jí oči spočinuly na schoulené postavě n pohovce. Byla to Monica, rukama si objímala hrudník a po tvářích jí stékaly slzy.
"Proboha Monico, co se ti stalo?" vykřikla Vanessa a rozběhla se za ní.
"Tvůj- tvůj otec... on.... on..." zvlykla a rozřásla se.
"Co?" zděšeně vyhrkla dívka. Co se stalo s otcem? Je mu něco? Proboha, to ne...! Nebo má nějakou smrtelnou nemoc a teď to prozradil svojí přítelkyni? Má snad rakovinu?
"Tati!" zavolala vyděšeně Vanessa. Ve dveřích na chodbu vedoucí k pokojům se objevil Vanin taťka.
"Co ti je?" dožadovala se vysvětlení.
"Nic..."
"Jak to že nic? Vždyť Monica říkala... cos vlastně říkala Moni?"
"On se... on se..." vzlykala dál nevlastní maminka, ale neřekla nic smysluplného.
"Rozešel jsem se s Monicou," vypravil ze sebe a smutnýma očima sledoval reakci své dceri.
Cítila se otupěle. Jako by jí sdělili něčí smrt. Jako by v ní něco umřelo. To nebylo možné. Ne, ne, ne, ne ne!
"Cože?!" vykřikla.
"Rozešel jsem se s Monicou. Je to tak. Našel jsem si jinou přítelkyni."
"Co? Proč? Jak? Ne! To nemůžeš!" štěkla Vanessa a skočila Monice kolem krku.
"Zlatíčko, uklidni se," mírnil ji. Ale ona ho neposlouchala. Vstala, zadívala se mu zlostně do očí a - snažila se o ledový tón - řekla: "Ne, to vážně nemůžeš. Nenávidím tě. Jestli Monica už není tvoje přítelkyně, já nejsem tvoje dcera."
Snažila se nepopotahovat a rozběhla se do pokoje.
"Vanesso, počkej..." zavolal za ní otec, ale ona jen třískla dveřmi a otočila klíčem. Sedla si na postel, objala si rukama kolena a konečně se rozbrečela. Bylo jí hrozně. Měla by sice být ráda, že opravdu tátovi nic není, že je zdravý, ale nějak se tím nedokázala utěšit. Co na to řekne Sophie, její sestra? Taky má nevlastní maminku hrozně ráda, jak to jen bez ní zvládnou? A co otcova nová přítelkyně? I když ji Van pravděpodobně neznala, věděla předem, že ji bude nenávidět. Ale nic s tím nezmohla, byla jen čtrnáctiletou dívkou a nad otcem neměla nijak závratnou moc.
Co měla dělat? Nezbylo jí nic, než napsat SMS kamárádkám, že se bazénová párty ruší a potom se vyplakat do polštáře.
---POZDĚJI---
Vanessa ležela v posteli a přemítala nad hrůznými událostmi dne. Otec se rozešel s Monikou, řekl jí, že má týden na vystěhování. Monica u nich neměla trvalé bydliště, ale prakticky žila s nimi. Ale teď už to nesnesla a vzala si nejdůležitější věci hned. Slíbila, že druhý den si odnese zbytek, rozloučila se s Van a odjela svojím malým modrým autíčkem, které ze srandy přezdívala nákupní taška. To byla první hrozná věc.Druhá nastala chvilku po macešiném odchodu.
Tátovi někdo zavolal. Nejdříve si Vanessa myslela, že je to ta jeho nová přítelkyně, jakási Betsy, ale otec byl strašně nervózní a nic nenaznačovala, že by volal s někým koho zná. Když dotelefonoval, sdělil dívce, že Sophie zmizela. Volali mu z tábora, že dívka vůbec nedorazila.
Chtěly volat Monice, jak to, jestli ji dovezla správně, ale měla vypnutý mobil.
Takže se Vanessi ztratila sestra a přišla o náhradní matku. Doufala, že se Sophie brzo najde. Dokonce se za to i pomodlila i když to nedělala už hodně dávno. Přát si, aby tohle byl jenom sen, bylo zbytečné. Když spíte, nemusíte poznat, že se vám něco zdá. Ale když jste vzhůru, neomylně víte, že to není sen.
S takovými myšlenkami se Van nakonec podařilo usnout. A vůbec nečekala, že ji čeká něco horšího, než noční můra.
---JEŠTĚ POZDĚJI---
Cítila, jak ji něco šimrá na obličeji. Něčí pohled. Otevřela oči a div nevyjekla hrůzou. Nad ní se skláněla Monica.
"Proboha Moni, co děláš?" Potom si na něco vzpoměla. "Co tady děláš?"
"Cha. Co by? Chystám se tě zabít," odvětila s tónem šílence.
Nejsdřív si Van myslela, že špatně slyšela. Potom, že je to žert. Ale v podvědomí cítila, že tohle není žádné nedorozumění, že je to opravdové a že se její nevlastní matka zbláznila.
"Cože?" vyjeveně vypískla.
"Chystám se tě zabít," dočkala se stejné odpovědi.
"Cože? To ne!" zaječela. Vlastně spíše... "To nééééééééééééééééééééééééééééééééééé-" dokud jí Monica nezacpala rukou ústa. Vyděšeně na ni hleděla.
"Myslíš, že se setkáš se sestřičkou?" To teda byla rána. Jako by jí všechny vnitřnosti slepili do jedné kuličky a tou potom hodily o zeď. Jak to myslela? Snad není její sestra- "Jo, tu jsem taky zabila. Včera v noci. Proto není na táboře, jak už určitě víš," řekla, jako by jí četla myšlenky. Proboha. Van proudem vytriskly slzy a zakuckala se. Sophie, její nejmilejší Sophie. Ne, ne, ne...
Něco se zablesklo. Nůž. Obrovský kuchyňský nůž v Moničiné ruce. Ježišmarjá, prolétlo vyděšené dívce hlavou, teď umřu.
"Víš co, ty odporný malý červe? Teď umřeš," prohlásila macecha.
"Tím si nejsem jistá," ozval se ženský hlas u dveří. Vanessa - skoro v bezvědomí ze strachu - vzhlédla a spatřila půvabnou siluetu ženského těla, rísující se oproti svetlu z chodby, které asi zapla.
"Betsy?!" zavrčela vztekle Monica a jedním prudkým pohybem se otočila směrem ke dveřím.
"Monico?" zopakovala ta žena, ale ne překvapeně, spíš jako by se ptala: "Hm, jak se máš?"
"Ty mrcho!" zařvala nahlas nepříčetná maceha a vrhla se po té Betsy.
V tom se objevil ve dveřích otec, skočil ke svojí bývalé přítelkyni, popadl ji za ruku a znemožnil jí ublížit někomu nožem. "Policie už je na cestě," vydechl.
Vanessa si poprvé nebyla jistá, jestli se jí to opravdu nezná.
Vše se ale vysvětlilo. Ta žena byla Betsy, otcova nová přítelkyně (oktoré otec nechtěl, aby Van věděla, že je u nich doma přes noc). Zbudila se na dívčin křik a šla se podívat, co se děje. Vanessa spávala s pootevřenými dveřmi, takže jí hned došlo, co se děje. Vrátila se do ložnice, otcovi řekla ať okamžitě volá policii a potom se zase připlížila k pokoji, kde zachránila Van. S Monicou se znaly, kdysi byli kamarádky, až do té doby, co jí Monica udělala něco nepěkného, o čem betsy nechtěla mluvit.
A co vlastně maceha dělala s nožem v pokoji? To se vyšvětlilo v dopise na Vaniném nočním stolku. Stálo v něm, že Monica zjistila, že ji její přítel podvádí a tak se chtěla pomstít. A to tím, že zabila jeho dceru Sophii. měla v plánu zabít i Vanessu. Psala, že je něměla nikdy ráda, že jsou hrozné. A také napsala celé odstavce o nenávisti k Betsy a tomu, jak ji oba s otcem zradily. Byl to hrozný dopis, na které bylo nejhorší že psal i pravdu. Psal o smrti Sophie.
S tén ztráty se Vanessa vyrovnávala strašně těžko. A také s Betsy. Věděla, že jí má být vděčná za záchranu, ale neměla ji tak ráda, jako předtím Monicu. Bála se ji mít ráda, nechtěla znovu udělat tu stejnou chybu.
Nakmonec si zvykla a možná jí v tom pomohl i její nový bratříček Tom, který jí alespoň z malé části vynahradil Sophii.
No, nevím nevím, je to dost divný. Snad se vám to i přes to bude líbit a omluvíte pravopisné chyby a překlepy.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 30. července 2012 v 12:38 | Reagovat

Wow! Tvoj príbeh mal grády, až som sa bála. Máš talent na písanie a teším sa na ďalšiu tvoju poviedku. Btw, u mňa je kontrola AFFS, zapíš sa. ;)

2 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 30. července 2012 v 12:46 | Reagovat

Kontrola je druhý článok z dola. :) Alebo v rubrike Blog & ja :)
A naozaj sa mi páči, podarilo sa ti to. :) :)

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 30. července 2012 v 13:00 | Reagovat
4 Danny :) Danny :) | Web | 30. července 2012 v 17:42 | Reagovat

Jelikož jsem nečetla minulé díly, tak nemohu pochopit tento :/

5 jayjay-me jayjay-me | Web | 10. srpna 2012 v 21:27 | Reagovat

AFFS
Je to moc hezké, Monica byla prostě psycho :D a rozbrečelo mne to

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 16. listopadu 2012 v 16:12 | Reagovat

Hezky napsaný. Měla by ses stát spisovatelkou :D nikdy bych nechtela aby se mi něco takového stalo. Asi bych měla trauma na celý život :D

7 Emily Emily | 18. listopadu 2012 v 17:25 | Reagovat

ty bláho tak je zlá! já sem se málem zbláznila napětím sama doma SAKRÁ!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama