Duben 2013

Plameny

30. dubna 2013 v 17:30 | Natally |  Moje literární pokusy
Když už jsou dnes ty čarodějnice, rozhodla jsem se vám sem dát takovou meší čarodějnickou povídku. Za každý komentář budu vděčná ;)
Děkuji, Natally...

PLAMENY


Dívám se do ohně, sleduji naoranžovělé plameny olizující hořící kusy dřeva v obrovském ohništi. Zvednu ruku a přiložím si plastový kelímek, který držím v prstech, k ústům a loknu si koly.
"Hej! Lili! To se nepočítá. Nevidíme ti pořádně na oči!" ozve se Jana.
"Hm," zamumlám s kelímkem pořád u rtů. "Když z toho dívání do ohně jsem dostala žízeň."
Všichni, patra puberťáků co se sešli na PÁLENÍ ČARODĚJNIC, chápavě přikývnou. Kývali by, i kdybych řekla jakoukoliv hloupost. Jak sladká je ta oblíbenost!
"Tak, kdo je na řadě?" zeptám se. "Když se to podle vás nepočítá?" Schválně promluvím trochu dotknutým roztomilým tónem. Vím, že to na ně funguje.
"Nevadí, příště to určitě zvládneš," snaží se mě ukonejšit Tomáš.
Hrajeme takovou hru, že se musíme vydržet co nejdéle dívat do ohniště bez mrknutí.
"Můžu to teď zkusit já?" zeptá se nesměle Nina, jako by se bála, jestli něco nenamítnu. Střelím po ní pohledem. "Fajn."
Nina si oddechne a zadívá se směrem k ohni, zatímco ostatní ji sledují. Martina na mobilu najde stopky.
"Připravit, pozor, teď!"
Chvíli pozoruji Ninu, ale potom otočím hlavou a podívám se na druhou stranu ohniště, skrz plameny. V tom se zarazím. Ačkoliv z ohně sálá teplo, po zádech mi přejede mráz.
Sedí tam Petr, okouzlující kluk s rozkošně zakroucenými hnědými vlasy, v modré košili a baví se s nějakou holkou, která má na sobě čarodějnický klobouk a v ruce drží koště. Zamračím se. No to snad ne! Sice mi říkal, že má holku, ale stejně! Stejně mě to naštve. Už týden se ho snažím sbalit a pořád nic. Říkal mi, že se omlouvá. Má holku. Ale stejně jsem počítala s tím, že se mi podaří ho dostat! A co na ní vůbec vidí?!
No dobře, možná je svým způsobem pěkná… rovné tmavě hnědé vlasy, ucházející postava… ale na mě nemá! Bez nadsázky, jsem jednou z nejhezčích holek, jaké osobně znám. Možná opravdu nejhezčí. Mám zrzavé, až mírně do ruda, lesklé, dlouhé vlasy, sahající skoro až po pas. Moje oči mají modrozelenou barvu a jsou lemované přirozeně dlouhými a tmavými řasami. Mé rty jsou plné a pěkně tvarované, můj nos není přehnaně velký, ani přehnaně malý, křivý, plochý či až moc otočený vzhůru, je vyloženě pěkný. Mé obočí má elegantní tvar. Doopravdy, jsem krásná. A ke všemu ještě okouzlující! A co se týče oblečení, ta neznámá holka má černé legíny a triko, a potom klobouk a koště. Já na sobě nemám žádné divné příšernosti, a přesto působím dojmem nebezpečné čarodějky. Černé tričko na ramínka se síťkovými zády, přes které jde vidět má luxusní fialová podprsenka - pokud ji zrovna nezakrývají vlasy - , fialové lesklé kraťásky, pod nimi síťkované černé silonky a oči mám tlustě orámované černou tužkou. Dokonalému vzhledu koruní můj náhrdelník. Ani nevím, odkud ho mám, ale k mému čarodějnému výzoru se hodí. Je na něm podivný nafialovělý kámen a v něm jako by zalitý zlatý pentagram. Působí opravdu magickým dojmem.
"Lili? Na co tak koukáš?" všimne si Simona.
Uhnu pohledem, ale nemám moc kam a tak mi oči padnou na figurínu čarodějnice přivázanou na kůlu trčícím uprostřed ohniště.
"Á!" vykvíkne Nina - která během mého přemýšlení už mrkla - protože pozná, na co jsem se dívala. "To je Petr! A kdo je ta holka?"
"To bych taky ráda věděla," ucedím naštvaně.
"Jaká holka?" zajímá se Jana.
"Děje se něco?" chce vědět Tomáš.
"No tohle!" vykřikne Jana, protože jí dojde, o kom se bavíme.
"To je hajzl!" prohlásí Martina.
"To je," přitakám. Bezděky zajedu rukou k náhrdelníku a v tom mě něco napadne.
"Mám to! Když jsou ty čarodějnice, tak bych si mohla zkusit přičarovat trochu jeho pozornosti…" řeknu.
"Cože?" řekne víc lidí zaráz, takže nerozeznám, o koho hlasy vlastně jde.
"Nezbláznila ses?" zeptá se Tomáš.
"Supr nápad!" zhodnotí Nina.
"Aby tě neupálili," zasměje se Martina. Vím, že to myslí jako vtip, ale z neznámého důvodu mě to naštve.
"Mě? To spíš tebe," ukážu na její dlouhou černou sukni, co se třepí na konci. "Já vypadám jako sexy čarodějka, ale co má být tohle? Čarodějnice padesátnice?" Uchechtnu se a Martina zčervená.
"Náhodou, vždyť vypadá jako správná čarodějka!" zastane se jí Tomáš.
"No právě!" zasměju se. "No, nic, pomůžete mi s kouzlením?" Při posledním slově rozhodím rukama, jako bych doopravdy čarovala.
"Já teda ne," prohlásí Tomáš a zvedne se. "Odcházím."
"Ještě někdo se bojí kouzel?" řeknu posměšně. Holky mlčí. "Takže, asi bychom měli jít někam trochu do soukromí, nemyslíte?" Holky kývnou. Postavíme se, protáhneme si proseděné nohy a dáme se do chůze.
"Kam jdeme?" dožaduje se Nina.
"Počkej a uvidíš," odpovím a vedu je za malou budovu, ve které se prodává občerstvení a jsou v ní toalety. Tam se zastavíme.
"A jak to chceš udělat?" zeptá se Jana.
"Je to vlastně dobrý nápad?" namítne Martina.
"Úžasný nápad!" oponuji ji. "Jeden z mých nejlepších v životě!" Holky se po mně překvapeně podívají.
"Sice už jsem se ptala, ale zeptám se znovu. Jak to chceš udělat?" namítne Jana.
"Hm, to nevím," zamyslím se a zase rukou sevřu náhrdelník. "Už to mám! Že mě to nenapadlo dřív!" vykřiknu vítězoslavně. Sundám si náhrdelník, položím si ho do dlaně plavé ruky a tu natáhnu. "Dejte ruce na mou a na ten kámen."
"Jsi si jistá?"
"Ano, jsem." A tak mi vyhoví.
"A teď?" chce vědět Nina.
"Teď opakujte po mně:
Náhrdelníku moci,
Vyslechni můj pocit,
V tvé síle se chvěji,
Splň mi, co si přeji!"
Ani nevím, kde se ta slova berou, prostě je říkám a holky opakují po mně. Říkáme je do té doby, než nezaslechneme křik přicházející z centra dění, od ohniště. Všechny ucukneme rukama a náhrdelník spadne na zem.
"Co se to děje?" vyděsí se Martina.
"Něco se asi stalo!" vykřikne Jana a rozběhne se k ohništi. Holky ji následují. Svírá mě nevyslovitelný a nevysvětlitelný pocit hrůzy, přesto se přinutím běžet za nimi.
Když přiběhneme k ohni, spatříme hlouček lidí, všech seskupených na jednom místě, tam kde seděl Petr.
"Neměli bychom zavolat doktora?" křičí někdo.
"Panebože!"
"Volejte sanitku!"
"Co se stalo?!"
Křik zní ode všud. Jako ve snu doběhnu k hloučku a potom se zastavím. Spatřím Petra, jak bezradně hází rukama, v očích se mu lesknou slzy. A taky uvidím někoho, kdo v náručí drží bezvládnou dívku. Tu hnědovlásku s kloboukem, co s ní Petr seděl.
Najednou vím, že za to můžu já. Že tohle bylo to, co si přeji.
Projede mnou další vlna chladu a potom se otočím a běžím pryč, pryč, pryč.
Proběhnu kolem malé budovy, zabočím na jejím kraji a chystám se proběhnout místem, kde jsem čarovala. Když v tom o něco zakopnu a spadnu na zem.
"Au!" vykřiknu.
Zvednu hlavu, ale ta se mi zatočí a já zůstanu ležet na zemi. Zatmí se mi před očima, upadám do bezvědomí. Ale uvědomím si, co způsobilo můj pád.
Zakopla jsem o můj náhrdelník. Náhrdelník moci.

Slyším křik. Cítím zapáchající kouř. Jako by něco hořelo. Jako by hořelo něco živého. A taky ucítím teplo. Ne, to není teplo, je to horko. Horko? Neuvěřitelné horko! Otevřu oči a zaječím.
Kůži mi olizují plameny. Jsou všude, za mnou, přede mnou, vedle mě, v mých hořících vlasech, v mém doutnajícím oblečení. Ječím.
Chci se pohnout, ale nemůžu. Uvědomím si, že jsem přivázaná. Cože? Ječím.
Zoufale škubu nohama. Potom mi dojde, kde jsem. Uprostřed ohniště, přivázaná ke kůlu. Takhle se přivazovali čarodějnice. Co tady dělám? Ječím.
Nikdo mě neslyší, buď mi z plic nevychází vzduch, nebo jsou všichni zaměstnaní oživováním té holky, ale přesto ječím.
Vybaví se mi, co mi řekla Martina: Aby tě neupálili. A ono se to stalo. Neuvěřitelné! Umřu tady! Uhořím. Udusím se kouřem! Co dělat? Ječím. Ječím. Ječím.
Ječím.

Prosím, prosím...

29. dubna 2013 v 14:28 | Natally |  Ostatní
S mojí sestřenicí jsme si založili na FB před pár dny stránku s názvem Nesnívaj svoj život, ale ži svoj sen (Ona je Slovenka). Chtěla bych vás mooooc, moooc, mooc poprosit o LIKE a kdyžtak doporučení přátelům. Mockráááááááááááát děkuji! Stránku otevřete kliknutím na její název, nebo kliknustím na obrázek dole.
Natally

Maroon 5 - payphone ft. Wiz Khalifa

27. dubna 2013 v 11:12 | Natally |  Hudba
Onluvám se za článek o ničem a taky za zhoršený pravopis. Jsem teď totiž na sestřeničiném notebooku a ona je slovenka, takže má slovenskou klávesnici, takže často napíšu místo ř ť atd... Snažím se psát normálnľ, ale nemám ponětí, jak se píše u s kroužkem :D
A protože jsem u sestřenice, nemužu psát ani nějaké normální delší články, omlouvám se :( Takže vám sem aspoň dávám jednu z mých 4 nej písniček ;)

Co je to láska?

23. dubna 2013 v 13:31 | Natally |  Moje názory

Co je láska?

Láska. Každý to slovo někdy slyšel. Každý to slovo někdy vyslovil. Někteří ji i prožili.
Ale co to vlastně je? Nejkrásnější pocit? Hluboký cit? Sedmé nebe? Pro každého je láska něco trochu odlišného.
Tenhle článek je o tom, co je láska, budu zmiňovat příklady lásky, nebo myšlenky o ní v knihách, hudbě… ale připojím i vlastní názor.
Takže, co je láska?

HRY na ukrácení času

21. dubna 2013 v 11:43 | Natally |  Zábava
Ehm, hry na ukrácení času? Dává to smysl? Nejsem si jistá, ale nevadí. Před delší dobou jsem sem dala článek, ve kterém byly návody na jednoduché hry jenom s papírem a tužkou. Teď jsou tady další hry, akorát s rozdíle, že k nim nic nepotřebujetě (kromě sebe a někoho dalšího, kdo umí mluvit). Ke každé potřebujete alespoň dva hráče.
Tyto hry se hodí třeba na dlouhé cesty autem, na zahnání nudy, nebo prostě pro pobavení.
Takže, pusťme se do toho:

1. HÁDEJ NA CO MYSLÍM
Tuhle hru zřejmě všichni znáte, a pokud ne, tak se ji rychle naučíte.
Jde o to (pojmenujeme si osoby, které ji hrají A, B a C, dobře?), že osoba A si myslí jednu věc. Jsou dvě možnosti, co za věc to může být. Buď jenom věc, která je v místnosti, ve které se právě nacházíte. V tom případě musí být dobře viditelná. A nebo obecně nějaká věc, která nemusí být nikde poblíž. Hráči B a C tedy hádají, co má hráč A na mysli, pomocí otázek typu: Je to modré? Je to z plastu? Je to moje? Svítí to? Bude to v téhle místnosti, i když odejdeme? ...
Pokud A odpoví NE, ptá se další hráč, pokud odpoví ANO, ptá se první hráč znovu. Můžou to být jen otázky, na které se dá odpovědět ANO, NE, NEVÍM a I. Takže to nesmí být něco typu: Čí to je? (Odpověď: ANO. :D) Jak je to velké? ...
ALE POZOR!
Nesmíte se zeptat na konkrétní věc, dokud si nejste 100% jistí, že je to ona. Pokud se tedy zeptáte Je to moje kabelka? A odpověď, bude znít NE, tak jste automaticky prohráli!

2. HÁDEJ, KDO JSI
Tahle hra je vlastně dost podobná té předchozí, až na to, že místo věci se hádají osoby. Tentokrát budou hráči E a D.
E si vymyslí, že D je nějaká osoba, ať už smyšlená, nebo skutečná. Může to být od Voldemorta, přes Edwarda Cullena až po souseda, co bydlí naproti.
D se tedy ptá. Mám hnědé vlasy? Jsem skutečná osoba? Jsem ještě naživu? Jsem z knihy? Znám osobně Harryho Pottera? ...
Často si s kamarádkami dáváme postavy z našich oblíbených knih. A i v této hře platí, že se na konkrétní osobu můžete zeptat, až když jste si na 100% jistí, že víte, kdo jste!

3. CO NEJVÍCE ZVÍŘAT
Další hru hrajeme s oblibou na dlouhých cestách. Jde o to, že se udá nějaké písmeno (nejlepší je asi K, pro začátek ho doporučuji, pak asi L...) a hráči na něj potom musí vymyslet co nejvíce zvířat. Nejdřív řekne hráč A např. kuře, potom hráč B kočka, hráč C krokodýl atd., střídají se. Hraje se do té doby, než už hráč, co je nařadě, nedokáže nic vymslet. V tom případě buď vypadává, nebo končí celá hra. Pokud chcete, můžete si radit, ne všichni znají hodně zvířat a někteří naopak vyjmenují celou ZOO.
Pozor! Pokud se řekne např. kobyla, vy můžete říct kůň, ale pokud se samička i sameček říká stejně, až na koncovku, říct ji už nemůžete. Zvířata se nesmí opakovat.

4. SLOVNÍ FOTBAL
Tak tuhle hru znáte všichni. Jeden hráč řekne např. slovo KOCOUR a další musí vymyslet něco na poslední písmeno, třeba slovo RAKETA. Další potom vymýšlí na písměno A. Já osobně mám radši hru na poslední 2 písmena, protože když hrajete jenom na 1, snadno se stane, že polovina slov končí na A. Takže na slovo KOCOUR by navazovala např. UROLOGIE (:D) atd.)
Stejně jako u předchozí hry se slova nesmí opakovat a musí být v 1. pádě, 1. osoby. ;)
Potom je ještě jedna možnost (kterou preferuju), jak hrát slovní fotbal a to ať už se vymýšlí na kolik posledních písmen chete. Já tomu říkám SKRYTÝ SLOVNÍ FOTBAL. Jde o to, že místo slova KOCOUR řeknete jenom Sameček od zvířete, které mňouká... A tak se popisují všechny slova.
Pokud máte chuť zahrát si (ten jednoduchý) slovní fotbal právě teď, a nikdo na to nemá chuť, můžete zkusit ten na mém blogu TADY.

Jde hlavně o zábavu, takže se nevztekejte, když vám nějaká hra nepůjde ;D

Doufám, že se vám hry líbí a někdy se vám budou hodit, třeba na "ukrácení času". :D
Vaše Natally ;)

PSY - Gentleman

17. dubna 2013 v 16:30 | Natally |  Hudba
Jak už asi všichni víte, korejská skupina PSY korejský zpěvák PSY (nikdy nevím, tda je to zpěvák, či skupina) má novou písničku s názvem Gentleman. A pro ty, co to neví, ji sem prostě musím dát, protože tu si nemůžete nechat ujít!
Omlouvám se za takovýhle článek o ničem, ale příště už sem dám snad něco smysluplného. Jinak, co je podle vás lepší, Gangnam style, nebo Gentleman? Hlasujte v anketě ;)

Jsem zpět!

15. dubna 2013 v 16:38 | Natally |  Blog
Po dlouhé době (a to jsem slibovala, že nebude dlouhá. Ach jo!), jsem zase zpět, už nemám pozastavený blog.
Člověk by si řekl, že za tu dobu jsem si mohla připravit spoustu článků. Jenže já si u žívala sladké nemění povinností (vzhledem k AFFS, to byla povinnost, obíhat... nechci být nefér). Zezačátku bylo pozastavení z důvodu nedostatku času, pak z línosti a z konce zase kvůli času. Ale teď už mám po čtvrtletce a... zkusím to znovu.
Chtěla bych změnit vzhled blogu, takže... NEVÍTE NĚKDO, KDE SEHNAT PĚKNÝ LAY?
Jo a jak už jsem načla to s článku, mám připravený až jeden! To jsem teda fakt rychlá, co? :( :D
Každopádně, jsem zpět a pokusím se nepozastavit blog hned zase po týdnu (ale jak mě znáte, víte, že jsem toho schopná :///)
A moooooooooooooooooooooooc bych chtěla poděkovat mým skvělým AFFS, že si mě po tu dobu nesmazali.
PS: Dobrá rada na závěr: Pokud znáte něhoko, třeba kamarádku, ze které máte divný pocit, nevíte, zda jí můžete důvěřovat, nebo víte, že prostě není úplně normální (relativní pojem, já vím), dejte na svůj instinkt! Nebuďte -ostatně jako já- jako důvěřivý motýlek, co se chce kámošit se sluníčkem (v tomhle případě kámoška) a jaká je doopravdy, zjistíte až když vám sežehne křidélka. Tím jaká je doopravdy, myslím prolhaná zrádkyně (ok, teď se jedná o jedno konkrétní "sluníčko", z mého života, nezlobte se, že se vztekám, ale v hlavě mi víří ta nejsprostější sprostá slova, které si dokážete i nedokážete představit) a ne že hezky svítí! Důvěru si každý musí zasloužit. Radši buďte nedůěřivé můry, než motýlci bez křidélek. TAK!

Natallllllllly ;)

PPS: Dávám vám sem fajn písničku, na kterou jsem před chvílí (před začátkem psaní tohohle článku. Jo a mimochodem, víte, že PSY mají novej song Tohle však není píseň od nich?) narazila: