Na čem "ujíždím" (1) - Literatura - Sandman

7. května 2014 v 22:07 | Natally |  Deníček
Ahojky miláčci!
Rozhodla jsem se napsat článek o věcech, na kterých momentálně "ujíždím" (jinak řečeno, které mám ráda - i když občas když vidím, jak vyšiluju, tak bych to spíš nazvala jako "věci, kterými jsem posedlá" :D). Bude to v kategoriích literatura, hudba a seriál (nebo film) :)
Jelikož se ale už jen pasáž o literatuře nějak protáhla, asi tento článek rozdělím na tři články pro každou kategorii. Dnes začneme literaturou.
Tak se pustíme do toho, co říkáte? :)
V literatuře momentálně ujíždím na knižní sérii s názvem SANDMAN
Jedná se o komiks, který napsal (říká se tomu tak u komiksů? Nebo spíš "vytvořil k němu scénář") spisovatel Neil Gaiman (jeho díla jsou například Hvězdný prach, Nikdykde, Koralina, Američtí bohové a další) a pracovalo na něm více umělců, jako například Dave McKean, Sam Kieth, George Pratt, Tony Harris, Jill Thompson a další (více můžete najít na wikipedii, odkazy budou níže :) )
sandman-morpheus-1.jpg
(více v celém článku)


SANDMAN je knižní série "pojednávající o dobrodružstvích Sandmana" (později vysvětlím, proč je to v uvozovkách J). Pro začátek by asi bylo dobré tak trošku vysvětlit, kdo vlastně ten Sandman, který si někdy říká Sen (v originále Dream), někdy Morfeus a jindy je nazývaný třeba Kai'ckule, vlastně je.
Sandman je pán snů, vládce krajiny snění, sen (což je trošku složité, ale v knihách je to zmíněno - zkrátka to musíme brát, že on je něco jako sen - v podobě bytosti), jeden ze sedmi Věčných. Věční, kteří v této knižní sérii také "občas" vystupují, jsou (mimochodem jsou to sourozenci) seřazeni od nejstaršího Osud (muž), Smrt (žena), Sen (muž), Zkáza (muž), Touha (možná muž, možná žena, nejspíše obojí), její/jeho dvojče Zoufalství a Delirium (v originále se jmenují Destiny, Death, Dream, Destruction, Desire, Despire, Delirium).
Teď vám sem hodím takovou menší definici z wikipedie, protože sama nevím, jak bych to napsala: Věční se tu (podle mytologie tohoto komiksu) objevili na počátku věků, ještě, než si lidé stvořili bohy, a budou tu až do jejich konce.
Comics - The Sandman Wallpaper
Co mě na Sandmanovi (jako jedna z více věcí, ale osobně ji pokládám asi za jednu z nejklíčovějších - bohužel se těžce pochopí, pokud jste to nečetli) zaujala a zamilovala jsem si ji, je genialita Neila Gaimana, to, že to má všechno suprově promyšlené a cokoliv, na co sáhne, se rázem změní v něco úžasně zajímavého. Například jsem si oblíbila, že na začátku knih ze série Sandman (nevím, jestli je to ve všech, nicméně myslím, že alespoň v prvních čtyřech ano) je na úplně první stránce nějaký citát (což není neobvyklé) a pod tím je další citát. A když si knihu přečtete, najednou narazíte na větu, kterou jste už někde slyšeli. Zamyslíte se - a s úžasem vám dojde, že je to ten spodní citát! No není to úžasné? Citát na začátku knihy je vlastně citát nějaké postavy.
Ale víte co? Neil je ještě mnohem rafinovanější!
Například citát z prvního dílu série (díl se nazývá Preludia a nokturna), říká muž jménem John Dee. Citát zní: "Na D začíná mnoho věcí." A v tom je ta genialita! Všimli jste si, že ten muž se jmenuje Dee? A možná jste si taky všimli, že v originále jména všech Věčných začínají právě na písmeno D! A to je právě ono, o čem mluvím. Jsem ohromena.
Když jsem četla Sandmana, měla jsem občas dojem, že jsem ve snách (hlavní postava je taky sám Sen, takže bych se neměla tolik divit). Neil je génius. Zřejmě je kouzelník. V této knižní sérii se objevuje spousta známých tváří, od Kaina a Ábela, kteří obývají snění, přes Marca Pola, jenž uvízne v jednom z měkkých míst, až po lstivého boha Lokiho ze severské mytologie. Gaiman promíchal svoje nové postavy se spoustou starých a známých, nebo dokonce i už zapomenutých, vdechl jim nový život a všechno se mu to ohromně povedlo.
Navíc také zbožňuju, jak jsou postavy různě propletené, postava kolem které se točí druhý díl, je například vnučkou postavy zmiňované v jedničce, chvíli bydlí s postavou, která je důležitá v pátém díle - a ta zase později bydlí s postavami, které hrají velkou roli v samostatném komiksu o Sandmanově sestře Smrti - který je jakoby vedlejší knížkou k celé sérii - a podobně (jsou toho spousty).
Asi bych také měla vysvětlit, proč jsem větu "pojednávající o dobrodružstvích Sandmana" dala do uvozovek. Pro lepší pochopení vám napíšu kousek z citátu ze zadní strany prvního dílu Sandmana, komentář Lewise Shinera: "Sandman není žádný superhrdina. Je pozorovatel, občas děj uspíší, ale jen zřídkakdy vystupuje do popředí. Je vládcem království snu a jeho pohnutky jsou pro nás nezanedbatelné. (…)"
Jde o to, že ačkoliv je Sandman hlavní postavou, nevystupuje v knize až tak často natolik viditelně, aby tam byla nakreslena jeho postava. Jak už to řekl pan Shiner ve výše zmíněném citátu.
A věci, které jsem chtěla zmínit, ale zapomněla jsem na ně? Například, že Sandman je jednou z těch mužských postav, do kterých jsem se zamilovala (jako jsou například Damon a Warner a Sherlock a další…).
A také jsem chtěla zmínit, že ačkoliv je Sandman komiksová série, o ty kresby tam až tak nejde. Když opomineme genialitu toho, jakým způsobem je Sandman podáván čtenářům, musíme si všimnout těch zajímavých hloubavých myšlenek, těch, co byli vyřčeny, těch, co byli pouze naznačeny, těch, co vyplynou a těch, co jsou schovány mezi řádky a čekají na nás. A také těch myšlenek, co nás jako bezprostřední reakce napadnou během a také po čtení Sandmana.
Jedna z mých oblíbených myšlenek v Sandmanovi je tato:
"Děláme, co děláme, kvůli tomu, co jsme. Kdybychom se chovali jinak, už bychom to nebyli my."
Řekněte, nezní to… pravdivě? K zamyšlení?
Jsem moc ráda, že mi můj taťka vnutil jedenáctý díl (pokud nepočítáme ty vedlejší, dílů je deset a ten jedenáctý už nepokračuje v dějové linii, ale doplňuje a trochu vysvětluje) se slovy, "Přečti si to, po víkendu to vracím." Nechápu, jak jsem nejdřív mohla odmítat (teoreticky to chápu, když mám doma pořád ještě kolem třinácti vlastních knih, co bych měla přečíst :D), protože to vážně stálo zato a přesáhlo to jakékoliv moje očekávání, vzalo moji mysl na okružní jízdu vesmírem, násilím roztáhlo zorničky a zanechalo ve mně pocit, že asi nejspíš sním…
Sandman není pro každého. Je to komiksové mistrovské dílo, míchající spousty literárních prvků, zahrávající si s okraji reality a přesahující vyhraněnost. Je děsivé. Je geniální.


(Nějakým záhadným způsobem je možné, že místo smajlíku :) se někde v textu vyskytne písmeno J, tak se nelekněte :D)

Při psaní článku mi pomohly následující stránky:
A také první díl Sandmana, který mám ve své knihovničce :)

Zdroje obrázků:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lory Lory | Web | 8. května 2014 v 20:48 | Reagovat

To neznám, ale zní to moc zajímavě... Hvězdný prach je super! :) Pán snů? Má to vážně zajímavý námět, myslím, že si to někdy v budoucnosti seženu... možná, ale já určitě zapomenu :'D

2 Angela Angela | Web | 9. května 2014 v 11:41 | Reagovat

Zajímavé, hodně mě to zaujalo. :-)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. května 2014 v 17:20 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, ale nevím, jestli by to bylo to pravé pro mě. Ale zkoušet se máš všechno :-)

4 Luss^^ Luss^^ | Web | 9. května 2014 v 17:50 | Reagovat

Hmmm,připominá mi to mangu ale ta to asi není co? :D Každopádně není to někde k přečtení online?

5 Natally Natally | Web | 9. května 2014 v 18:08 | Reagovat

[4]: Manga to není, ale mohla bys to zkusit :) Online jsem to nikde nehledala, je sice pravda, že je to trošku dražší záležitost, já mám zatím doma jen první díl, ale postupně bych si chtěla koupit všechny, protože si myslím, že to za to vážně stojí :)

6 Rosie Rosie | 18. května 2014 v 22:09 | Reagovat

Já... Sandmana... Žerů! :3 Děkuju, že jsi mi ho připomněla, už jsem ho zaštrachala někde hodně hluboko, ale teď díky tomu článku jsem ho znova oprášila. Jediné, k čemu jsem se ještě neodvážila je přečíst poslední díl. Nechci, aby to skončilo :X :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama