Červen 2014

Prázdninová aktivita

29. června 2014 v 20:48 | Natally |  Ostatní
Juchuchů, jsou tady prázdniny a mě chytá přehnaný optimismus!
HEART IT | via Tumblr
Ale jak už možná víte, o prázdninách kašlu nemám čas na blog ještě víc, než obvykle. A doufám, že to chápete... sice není škola, ale je spousta zajímavých akcí a spousta volného času, který třeba nějak využít (a já bývám línější, než obvykle).
Takže prosím počítejte s tím, že články nebudou zrovna často a AFFS asi nebudu stíhat obíhat dvakrát týdenně (už tento týden mi to nevyšlo, byla spousta akcí a tak...). Pokusím se alespoň jednou týdenně, ale když pojedu někam, kde není internet, těžko se mi to podaří, tak snad to pochopíte. AFFS vy také nemusíte obíhát, tak dva komentáře během prázdnin by mě sice potěšily, ale kdo ví, zda se bude vůbec co dát komentovat a já vás do ničeho nenutím, jen doufám, že to pochopíte ;).
Tak přeju skvělé prázdniny, užijte si je na 100%!

Project about half-minute horrors 1

22. června 2014 v 18:22 | Natally |  Projekty, challenge
Ano, vidíte dobře! Účastním se tohoto skvělého projektu, který vymyslela Ewiline. Jde o to napsat velice krátký horor na určité téma (je to tak trochu jako v té knize Půlminutové horory, kterou jsem sice nečetla celou, ale znám ji. No je pravda, že ty horory jsou spíše k pobavení, něž k vyděšení :D. Stejně tak můj první horor do tohoto projektu - fakt to berte s nadsázkou :D). Můžete si vybrat z třiceti témat (můžete vlastně napsat horor na každé téma, ale to se mně asi nepodaří), já si vybrala hned to první, protože mě osvětlila náhlá inspirace. Je to téma CHŮVA.
A ještě k tomu mému konkrétnímu hororu, není to moc hororové, a samozřejmě by se to dalo mnohem rozvést a udělat z toho vážně horor, ale toto je pouze "půlminutový" horor, tak snad vás to alespoň trochu pobaví, když ne, co se dá dělat? :D


TÉMA: Chůva
NÁZEV: Nemá ráda děti

NEMÁ RÁDA DĚTI

Lucie nemá ráda děti.
Nemá je ráda už asi od šesté třídy, kdy si uvědomila, že ji doopravdy děsí - čím jsou děti mladší, tím je to horší. Svěřila se se svým strachem doma, ale řekli jí, že je to hloupé, že se není čeho bát, že ji to přejde a jednoho dne bude mít vlastní děti a už si na nějaký strach nevzpomene. Nevěřila jim.
Čas plynul a Luciin vztah k dětem se nezlepšil, potom však nastal červen, poslední měsíc prvního ročníku na střední, a jí se naskytla úžasná příležitost jet o prázdninách s pár lidmi ze školy do Francie. Rodiče řekli, že jí výlet povolí a zaplatí, pokud sama přispěje nějakou částkou. A dokonce jí našli brigádu - hlídání čtyřleté Vendulky, dcerky rodinných přátel, co bydlí o dvě ulice dál v nově postavených řadových domech. Lucie tuto možnost zděšeně odmítla, ale její matce se to zalíbilo natolik, že prohlásila, že pokud dcera nezkusí být chůvou, nebude žádná Francie. Dokonce řekla, že tato brigáda Lucii pomůže zbavit se jejího strachu. Ta pořád váhala, ale podívat se do Francie chtěla už hodně dlouho a nakonec se rozhodla, že to hlídání dětí opravdu zkusí, doufala, že bude stačit jen jeden den a rodiče potom na svém požadavku poleví, přeci jenom věděla, že spíše než o finance, jim jde o princip. V pondělí vyšla z domu odhodlaná stát se na chvíli dobrou chůvou.

A tak teď Lucie leží na podlaze v obýváku nově postaveného řadového domku a matně si vzpomíná, jak se ocitla na zemi. Uslyší krůčky a spatří, jak se u její hlavy objeví Vendulka. Má blonďaté vlásky zatočené do kudrlinek, veliké bledě modré oči a ďolíčky ve tvářích. Lidé o ní říkají, že vypadá jako andílek.
"Echm?" zachroptí zmateně Lucie. Děvčátko si klekne k ní a pohladí ji po tváři. Odhrne jí vlasy ze zpoceného krku a obličeje.
"Neboj," řekne dětským hláskem.
"Vendulko?" Rozbuší se jí srdce, nejradši by vstala z podlahy a utekla domů, ale strachem se najednou nemůže ani pohnout.
"Pšššt," zašeptá děvčátko a poté se zeširoka usměje. Od zoubků se jí odrazí světlo a už nevypadá jako andílek. Spíš jako ďábel.
"Vendulko!" vydechne Lucie, náhle však Vendulka roztáhne rty ještě víc, vysokým hláskem se zasměje a zakousne se své chůvě do krku, přes kůži a krev až do masa.

Reading books TAG 2/2

18. června 2014 v 22:18 | Natally |  Projekty, challenge
Dnes pro vás mám druhou část tagu o čtení knih (minule jsem to nemohla dát celé, protože blog mi to nepovolil - nechápu, proč, počet znaků jsme nepřekročila), který vymyslela Ilon-ká**.

15, Píšeš recenze na knihy, které jsi přečetla?
Ještě jsem recenzi nepsala, občas napíšu nějaký komentář na databázi knih. Ale zamlouvá se mi poskytování výtisků knih, když pak člověk napíše recenzi. Kdybych měla více času a četla ještě víc, asi bych to taky zkusila, no uvidím. Taky bych musela sebrat odvahu a nějak kontaktovat to vydavatelství.

16, Zaznamenáváš si knihy, které si dočetla, které se ti líbily, nebo po kterých už nikdy nesáhneš?
Ne, ale mám seznam těch, které mám doma (jej, měla bych ho zase aktualizovat :D). Ale jednou za čas na databazeknih.cz zaznamenám, co jsem četla.

17, Kolik přečteš knih za měsíc?
Ehm. Ehm, ehm, ehm… už nečtu tak rychle, jako kdysi. Nebo spíš tak často :D. Záleží taky na tom, jestli ten měsíc mám čas a jak moc jsem líná.

18, Považuje tě tvoje okolí za velkého knihomola? Jestli ano, vadí ti to?
Řekla bych, že považuje, i já se považuji za knihomola, ačkoliv nečtu až tak často, jako někteří :D. Knížky ale zbožňuju. A nevadí mi to, vždyť je to čest!
(VÍCE V CELÉM ČLÁNKU)

Reading books TAG 1/2

12. června 2014 v 20:15 | Natally |  Projekty, challenge
Ilon-ká** vymyslela čtecí TAG, který je podle mě opravdu skvělý a já mu neodolala a musela se ho taky zúčastnit :)

BOHUŽEL MI HO BLOG.CZ NEDOVOLÍ CELÝ ZVEŘEJNIT (což nechápu, protože jsem nepřekročila maximální počet zanků -_-), TAKŽE DRUHOU POLOVINU PŘIDÁM PŘÍŠTĚ :)

1, Kdy jsi začala číst?
Když jsem byla malá, mamka mi občas četla pohádky, ale často je i vymýšlela, což jsem měla ještě radši. A já jsem začala číst asi… někdy v šesté třídě? Samozřejmě jsem četla i dřív, ale potom jsem do ruky vzala dívčí knihu a propadla čtení nadobro :D

2, Čte i tvoje rodina, nebo jsi černá čtecí ovce rodiny?
Donedávna jsem četla (nejvíc) já, ale potom jsem mamce půjčila moji nejoblíbenější knihu a donutila ji ji přečíst, takže taky propadla čtení příběhů (nějaké ty "odborné" a podobné věci četla). Mladší sestra sice taky čte, ale ne tolik (čekám, jestli taky někdy popadne knížku pro dívky a dopadne jako já :D) a taťka moc času nemá, ale čte nějaké ty odbornější věci. A taky scénáře, protože kreslí komiksy :).

3, Jaký knihy nejraději čteš? (encyklopedie, poezie, próza,…)
Ehm, prózu, to se dalo čekat :D. Ale mám i ráda poezii, jen ji nečtu tak často, ráda se totiž ponořím do nějakého příběhu. Ale nějaké to drama od Shakespeara a podobně jednou za čas? Proč ne?

4, Jaký žánr preferuješ a nejradši se k němu vracíš?
Jak už mi někdo nedávno říkal, v poslední době je těžké určit, že něco je konkrétně tohle a něco zas tamto. Ale mám ráda dystopie, fantasy, scifi, dívčí romány a případně i trošku od hororu - však ono to většinou bývá pěkně nakombinované.
(VÍCE V CELÉM ČLÁNKU)


Say My Name & Cry Me A River

6. června 2014 v 22:34 | Natally |  Hudba
Dnes pro vás mám tip na písničku - vlastně tři písničky :D.

Moje nejoblíbenější skupina The Neighbourhood má jednu písničku s názvem Say My name / Cry Me A River. Donedávna jsem ani nevěděla, že to vlastně není jejich písnička, ale když jedna holka ve škole měla prezentaci o Beyoncé a pustila nám písničku Say My Name, došlo mi, že jsem trošku spletla a že moje oblíbená skupina tuto písničku jen přezpívala. Pak jsem trochu pátrala a zjistila, že ji nejenom přezpívala, ale smixovala ji s další písničkou (tehdy mi došlo, proč je tam i to "Cry Me A River" :D) od Justina Timberlakea.
Takže pro vás mám tipy vlastně na tři písničky!:




Mně osobně se asi nejvíc líbí konečný mix, protože tu skupinu vážně zbožňuju (mimochodem, vážně vám ji doporučuji, ale je to někdy spíš melancholická hudba - já ji však žeru :3). Ale na druhou stranu, všechny tři písničky jsou jinak pojaty a každá má svůj osobitý styl, takže si zaslouží palec nahoru :).

  • Jaká písnička se vám líbí nejvíce?
  • Znali jste je už předtím?

V Praze je blaze

2. června 2014 v 20:25 | Natally |  Deníček

Zbožňuju Prahu.


V pátek 30. 5. jsem jela s dalšími lidmi ze školy do Prahy a tam jsme se setkali s jednou německou školou, se kterou si někteří naši žáci dopisují. Já teda německy neumím, ale když jsem s nimi musela mluvit (když jsem s nimi například byla ve skupince a museli jsme chodit po Praze a plnit různé úkoly - mimochodem, nevím, proč se říká, že ženy neumí číst v mapách, když já jsem to s mapou nějak zvládla :D) tak jsem se nějak dorozuměla anglicky. Domů jsme se vrátili až večer v neděli a musím říct, že výlet byl úžasný!
(více v celém článku)