V Praze je blaze

2. června 2014 v 20:25 | Natally |  Deníček

Zbožňuju Prahu.


V pátek 30. 5. jsem jela s dalšími lidmi ze školy do Prahy a tam jsme se setkali s jednou německou školou, se kterou si někteří naši žáci dopisují. Já teda německy neumím, ale když jsem s nimi musela mluvit (když jsem s nimi například byla ve skupince a museli jsme chodit po Praze a plnit různé úkoly - mimochodem, nevím, proč se říká, že ženy neumí číst v mapách, když já jsem to s mapou nějak zvládla :D) tak jsem se nějak dorozuměla anglicky. Domů jsme se vrátili až večer v neděli a musím říct, že výlet byl úžasný!
(více v celém článku)



Už když jsme autobusem vjížděli do Prahy, popadla mě fascinace (a to jsem v Praze nebyla poprvé, ale teprve tentokrát jsem si uvědomila její krásu). A když jsme potom na nádraží (zřejmě od metra - ačkoliv na to jsme pak šli dolů) čekali na ty lidi z Německa, pořád dokola jsem musela říkat, jak miluju Prahu, protože jsem byla opravdu unešená. To nádraží bylo opravdu krásné - šedočervené (moje oblíbená barevnostní kombinace :3), skleněné stěny a zábradlí, vše moderní a v mém stylu, a taky v něm byl takový ostrůvek obchodů - a celé horní patro toho ostrůvku (vlastně nevím, jestli celé, protože jsem ho neviděla z jedné strany) tvořilo knihkupectví :3. To jsem měla chuť se prostě ubytovat rovnou tam a byla bych spokojená :D). A ačkoliv jsem tomu nevěřila, prostě jsem se každou chvílí, každou další budovou, kterou jsme minuli, stále více zamilovávala do Prahy. Já bydlím kousek od Brna a jezdím do něj docela často, mám ho moc ráda a taky je to docela veliké město (oproti zahraničním velkoměstům ne, ale u nás je přeci druhé největší!), ale po mém vystoupení z autobusu z Prahy mi přišlo tak nějak malé, žalostné a nudné.

Ale zpátky k Praze. Nevím ani, kde všude jsme byli, protože po nějaké době už to nešlo pořádně registrovat a celé tři dny jsme byli prakticky na nohách - takže jsme si potom sedali všude, kde se dalo, k fontánám, na okraje parků do trávy, na zábradlí, na schody a dokonce i při čekání na metro (nemějte nám to za zlé, ale například v sobotu večer jsme pomalu už nemohli chodit a když už se půlka lidí někam svalila, ostatní nemohli odolat :D).
Asi vám neposkytnu kompletní seznam, ale pokusím se alespoň trochu přiblížit vám, kde jsme byli.
V pátek jsme se ubytovávali v hostelu (který byl pravděpodobně pro cizince, protože veškeré nápisy byli anglicky nebo německy a my si při jejich čtení dělali srandu, že v případě požáru budeme muset vytáhnout slovníky :D), trochu jsme si prošli Prahu (docela rychle jsem si zvykla na metro) a šli jsme na dvouhodinovou plavbu po Vltavě - loď byla luxusní, myslím, že pětihvězdičková - a dala jsem si v ní horkou čokoládu (koho tohle zajímá? :D). Takhle to vyzní, že jsme v pátek nic neudělali, ale není to pravdu, viděli jsme toho tolik, že jsem nestíhala říkat, jak miluju Prahu.


Sobota byla nejnáročnější. Měli jsme připravený program, jak už jsem zmiňovala, byli jsme v namixovaných skupinkách (já byla s kamarádkou a se třemi Němkami) a plnili jsme úkoly a museli se dostat na určitá místa - bez doprovodu nějakého dospělého - a třeba se i ptát na cestu a různé budovy. Potom ti lidé, co nám připravili prohlídku, nás provedli po Praze (a tehdy už nás začali bolet nohy - a později celé tělo) a poté jsme měli dvojhodinový rozchod v nákupním středisku Paladium (má to pět pater a celé to projít dalo taky docela zabrat). Poté jsme dojeli na Petřínskou rozhlednu. Tam jsme sice (ne všichni) vyjeli "lanovkou", ale v rozhledně jsem to vyšla po schodech. Když jsem šli potom dolů, ta cesta už byla vážně vyčerpávající, samé schody nebo šikmý terén (a dole jsme potom museli čekat, protože nějaké holce nebylo dobře a tak šla strašně pomalu, takže jsem si zase posedali - tentokrát přitisknutí na nějakou budovu). Fotka na začátku článku je pořízena právě z Petřínské rozhledny. Potom jsme museli najít něco, kde se najíst, jelikož jsme nic neměli předem objednané, ale jelikož bylo - hm, tak deset?, tak něco najít bylo těžší. Já nakonec měla půlku pizzy a někteří se zase najedli v McDonaldu (já si dala shake - který teda moc "našejkovaný" nebyl, takže mi zezačátku dělalo problém pít zmrzlinu a jahody brčkem a taky jsem to ani nezvládla celé dopít :D) a pak jsme se konečně přesunuli do hostelu (a já s pár kámoškama jsme si řekly, že musíme vyjet až nahoru do třináctého patra - my byly ve třetím - výtahem, ale vždycky, když už jsme chtěli jít, zrovna došla učitelka :D. Nakonec jsme to ale zvládly.


A poslední den našeho výletu jsme jeli na Hrad a nakoukli do Katedrály svatého Víta. Potom jsme jeli na oběd, rozloučili se s Němkami a ačkoliv jsem si bytostně toužila už od soboty koupit náramek s nápisem I <3 Prague, ale nebyl čas a nebylo kde. Před odjezdem jsme navštívili muzeum voskových figurín Grévin a i ten náramek jsem si stihla koupit :).




Ještě jsem chtěla zmínit jednu věc, co se mi na Praze vlastně nejvíc líbilo? Líbily se mi její moderní prvky a zároveň také to všechno staré, to, jak má všechno svoji historii, také jsem zbožňovala ty detaily, kterých jsem si ani nestíhala všímat, ale když člověk zkoumá, najde, všimne si výzdoby v omítkách, soch chrličů na budovách, vzorů na bránách, ozdob na střechách - ano, to sice vidí i normálně, ale když se nad tím zastaví, může být až překvapený, kolik toho je a jak je to krásné. Ale co dál se mě tak pohlcovalo, ohromovalo? Ten ruch, to ohromné množství lidí. Když kolem mě bylo tolik lidí a skoro nikdo nemluvil česky, bylo to prostě fascinující. Turisti ze všech koutů světa, lidé ze všech tříd společnosti, oblečení ve všech stylech oblečení, lidé, co hráli na různé nástroje, nebo třeba jezdili na segwayích, skupiny ženoucí se za pompony na tyčce, páry ve svatebním oblečení, rodinky s dětmi, dámy ve velikých slunečních brýlích vláčící nákupní tašky s logy luxusních obchodů, lidé v různých převlecích, fotící se skupinky… bylo toho tolik a já se v té změti lidí cítila tak dobře, všechno bylo velice zajímavé. Když jsem přijela do Brna a kupovala si na nádraží horkou čokoládu (doteď mám spálený jazyk :D), byla jsem upřímně překvapená, když pán, co šel za mnou a kupoval si kávu, promluvil česky. Za tu krátkou dobu jsem si zvykla na cizí jazyky, na ten ruch, na tu spoustu lidí, na to, jak je vše rychlé a všichni jako by tvořili jeden spolupracující celek, o němž se nedohodli, ale stejně funguje a ohromuje.

Já vím, že Prahu asi ti, co tam bydlí, vnímají jinak, ale ten pohled, co se naskytl mně, byl úžasný.










Obrázky jsou mé vlastní, až na ten z výtahu, ten fotila kamarádka :). Kdybyste náhodou chtěli obrázek použít, nejdřív se mě zeptejte :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni

Klik

Komentáře

1 Luss^^ Luss^^ | Web | 3. června 2014 v 15:58 | Reagovat

No páni,my jsme byly v preze před dvěma týdny. Ale já jsem bohužel jet nemohla kvuli nemoci. Jinak souhlasím s tvým napisem na tričku - miluju víkendy. Fotky jsou krasné. :)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 3. června 2014 v 16:38 | Reagovat

Super, že jste si to užili. Viděla jsem fotky už nějaký na fb a jsou povedené. Ale zásadně nesouhlasím s tím, že je Praha krásné město -.- Já to město přímo nenávidím.

3 Rosie Rosie | 3. června 2014 v 22:15 | Reagovat

Ty figuríny jsou strašidelný :D. Prahu má taky ráda... Teda alespoň některé čtvrti, někde to zase na druhou stranu vypadá jak v Chánově :D. Jinak zkus dát nahoře do lišty http://zeas-life.blogspot.cz/
Snad už to půjde :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama